Jizvy a sex po porodu

Originál článku ze serveru MojeBetynka.cz naleznete ZDE.

Jizvy a sex po porodu

11.07.13 / Jana Marxtová
Porod je velkým zásahem do organismu, tkáň je pohmožděná a potřebuje regeneraci. I když se většina jizev zahojí, původní citlivost se často nevrátí a sex po porodu už není takový jako dřív. Co s tím?

Odborníci Denisa Palečková a Richard Vojík se právě touto problematikou zabývají a pomocí metody vaginálního mapování pomáhají ženám po porodu k návratu citlivosti a prožitků ze sexu.

Proč vlastně milování po porodu bolí?

Pohlaví ženy se stejně jako u muže při vzrušení nalévá krví, a pokud je tato oblast zdravá, po odeznění vzrušení se krev zase odvede do krevního řečiště. Někdy je však uvnitř vaginy po porodu (či operaci) jizva, která působí jako přehrada. Dojde ke vzrušení, tkáň se napumpuje krví, ovšem po určité chvíli nastupuje bolest, protože krev nemá kam odejít – je uvězněná uvnitř stejně jako voda v přehradě. V lepším případě vytváří nepříjemné napětí, v krajních případech bodavou bolest. Pro takovou ženu je každé vzrušení utrpením. Proto se pak raději vyhýbá jakýmkoli milostným hrátkám. Další z problematických oblastí je kostrč. Může dojít k jejímu vpáčení dovnitř. Při milování pak penis drtí vaginu o její špičku a to způsobuje pohmožděniny.

Trápí tyto problémy mnoho žen?

Ano, s těmito problémy se samozřejmě nepotýkají jenom ženy u nás, ale většina rodiček po celém světě. Proto byl založen tým odborníků složený z fyzioterapeutů, sexological bodyworkerů a učitelů jógy, který vynalezl techniku, jež navrací citlivost do intimních orgánů žen. Technika se nazývá vaginální mapování (Vaginal Mapping).

Jak to probíhá?

Pomocí speciálních olejů a pomalé vědomé masáže se znecitlivělá místa znovu probouzejí. Přestože můžeme rozumět příčinám bolesti a potíží v našem životě, pouhé pochopení souvislostí ke změně nestačí. Každý prožitek, každý pocit je nejprve v těle, a až následně mu dáme určitou ‚nálepku’, označení a hledáme příčiny jeho vzniku atd. Při technice vaginálního mapování jdeme přímo k paměti a moudrosti těla. Navíc ani není třeba znát, kde jaký pocit vznikl a proč. Důležité je jeho procítění a uvolnění. Je to, jako když se zbavujeme odpadu z těla. Poté se můžeme těšit ukotvení ve vlastním středu, které prožíváme jako hluboký klid a větší vnitřní svobodu – objevují se netušené nové možnosti v našem životě.

Za jak dlouho dojde ke zlepšení?

Už po třech sezeních nebo po speciálním víkendovém kurzu s terapeutem (tzv. sexological bodyworker) dochází k velkému zlepšení. Sezení se jmenuje Potěšení a léčení a nabízí ho pražské vzdělávací centrum pro masáže, osobní rozvoj a léčení Tantra Spa.

Mgr. Denisa Palečková, CSB, a Ing. Richard Vojík, CSB

Přinášejí zcela nový pohled na intimitu a metody, jak tuto oblast využít pro zdraví, štěstí a osobní rozvoj. Díky svým kurzům, přednáškám a článkům pomohli od roku 2002 již několika tisícům lidí k radostnějšímu a naplněnému životu. Jsou známí především díky sestavení celostní smyslné masáže, která se u nás rychle rozšířila pod názvem tantrická masáž. Vytvořili centrum masáží a osobního rozvoje Tantra Spa Prague. V současné době zavádějí spolu s Josephem Kramerem, Ph.D., do ČR novou profesi Sexological Bodywork z USA, s mimořádnými účinky v somatickém vzdělání i léčení.

Sex ve zralém věku: bude to jenom lepší!

 

 

překlad Marie Poláčková

Certifikovaný sexological bodyworker Margaret L. Wade hovoří o tom, jak Sexuologická práce s tělem může pomoci zvýšit potěšení, pohodlí a relaxaci společně s tím jak stárneme. První publikování toho článku  proběhlo v lednu 2005 v časopise Open Exchange Magazine (časopis Otevřená výměna)

Margaret Wade je držitelkou certifikátu pro sexuologickou práci s tělem. Asistuje Josephu Kramerovi s výukou na kursech k osvědčení pro práci s tělem.

Naše společnost předpokládá, že s tím, jak stárneme, všichni ztrácíme zájem o sex. Podle selského rozumu se dá očekávat  snížení libida s tím, jak se mění naše těla a hormony. Podprahové zprávy, že to tak má být, jsou všudypřítomné. Zřídkakdy vidíme filmy nebo romány o starších milencích.

V rozporu s těmito obecně rozšířenými předpoklady mnoho z nás zjišťuje, že náš sexuální život se stává mnohem bohatším s tím, jak přicházíme do let. Ženy v kulturách, které nejsou orientované na mládí, často uvádějí vyšší libido po menopauze, a stejně tak některé ženy tady. Zjišťujeme, že máme více trpělivosti a citlivosti a hlubší ocenění pro naše milence i samy pro sebe. Jakmile máme méně povinností v práci, péči o děti i jinde, můžeme věnovat více času vzájemné intimitě, a tak jí ho tedy věnujeme.

Toto sexuální naplnění je důležité, protože s tím, jak stárneme, se zvyšuje hodnota sexuálního zdraví. Sexuální vitalita- a to i těch, kdo nemají partnera- prospívá každému aspektu našeho života. Zvýšená energie a krevní tok, uvolňování zdraví dávajících neuropřenašečů do těla a osobní potěšení jsou jenom některé z mnoha darů, které přináší zapojení se do erotického vyjádření.

Je zřejmé, že vzdělání je klíčovým prvkem. Sexuální zdraví a erotické vzdělání jsou základními lidskými právy. Moje první zkušenosti s erotickým vzděláním změnily můj život. Dostávala jsem masáže a chiropraktická ošetření léta, ale svaly v mé pánevní oblasti zůstavaly chronicky napjaté. Dokonce jsem si toto napětí ani neuvědomovala, protože se mnou bylo tak dlouho.

Tyto svaly byly zatuhlé z různých důvodů. Každá erotická zkušenost, která není dostatečně milující, může vytvořit napětí v pánvi. Jako u většiny lidí z mé generace, moje nejrannější sexuální styky byly neohrabané díky nevzdělanosti a probíhaly ve stresu kvůli společností vsugerované vině z nemanželského sexu a obavami z nechtěného těhotenství a sexuálně přenosných nemocí.

O mnoho let později se mi dostalo řady sezení s prací s tělem, která obsahovala to, čemu se ted´ říká sexuologická práce s tělem. Zahrnovala práci s dechem a masáž celého těla, včetně vnitřní masáže. Uvědomila jsem si napětí, které bylo uložené v mém těle a naučila jsem se, jak ho uvolnit. S tím, jak napětí povolovalo,změnilo se mé  prožívání každého aspektu mého těla. Pánev je základna tělesné podpory, takže znovuzískaná fluidita v pánevní oblasti zvýšila pružnost v celém mém těle. Byla jsem překvapena pocitem hlubokého pohodlí , které zaplavilo celý můj trup.

Našla jsem zvýšenou radost v lyžování, tanci a sexuálních aktivitách. Měla jsem větší pocit lehkosti a rozsahu pohybu, který jsem měla k dispozici ve všem, co jsem dělala. Byla jsem obzvlášt´potěšená, když jsem objevila zvýšenou citlivost ve všech tkáních v této oblasti, což zlepšilo mojí radost ze sexu. Schopnost ocenit jemnější pocity mi dovolila větší rozsah intimity s mým partnerem.

Velmi častou stížností v době, kdy přicházíme do staršího věku, je poranění kyčlí nebo pánve, následované chronickou bolestí. Některé pokrokové kliniky ted´nabízejí fyzioterapii zahrnující vnitřní akupresuru , místo toho, aby automaticky předepisovaly léky proti bolesti, které mohou umrtvovat stejně tak pocity potěšení jako pocity bolesti. Tento kultivovaný přístup uznává a zaměřuje se na zdroj bolesti, místo toho, aby se zaměřoval na příznak. To zvyšuje pravděpodobnost, že se jedinci zapojí dříve do erotických aktivit, což naoplátku zvýší krevní průtok a pružnost v této oblasti.

Nemusíme čekat na to, až nás zasáhne ta správná nálada, abychom mohli čerpat výhody erotické energie. Sexuologové ukazují, že se můžeme naučit vědomě  dosahovat  erotických stavů. Není potřeba věřit společenskému ✜zdravému rozumu” ohledně  naší sexuality. Tím, že budeme objevovat naše osobní erotické možnosti, rozvíjíme zdravou sexualitu, která stále vzrůstá během celých našich životů. Zjistíme, že sex může být  prostě jenom lepší a lepší.

 

Zdroj: /zde odkaz na AJ originál/ http://sexologicalbodywork.com/doku.php?id=sex_as_we_mature_-_it_only_gets_better

Vaginální akupresura

Klinická celostní medicína: Celostní sexuologie a vaginální akupresura (Hippokratova masáž pánevní oblasti)

Søren Ventegodt, Birgitte Clausen, Hatim A. Omar a Joav Merrick (překlad Zuzana Bělohlávková)

Mnoho gynekologických a sexuologických problémů (jako například urinální inkontinence, chronické bolesti v oblasti pánve, vulvodynie, nedostatek sexuální touhy, vzrušení a orgasmu) není možné léčit standardními lékařskými postupy. Z výsledků naší práce na Výzkumné klinice pro celostní medicínu (Research Clinic for Holistic Medicine) v Kodani jsme došli k závěru, že vaginální akupresura, nebo také Hippokratova masáž pánevní oblasti, dokáže u některých z těchto problémů pomoci. V podstatě se jedná o velmi jednoduchou metodu, která je shodná s explorativní fází standardního vyšetření pánevní oblasti, doplněná o pacientčinu zpětnou vazbu týkající se pocitů, které to v ní vyvolá, a jejich uvědomění a zpracování. Někdy může být velmi obtížné ovládat emoce, které se touto technikou uvolňují, např. znovuprožívání traumat sexuálního zneužívání z dětství.

Tento příspěvek se zabývá teorií, která stojí v pozadí vaginální akupresury, etickými aspekty a představením případové studie. Zmíněná metoda pomohla pacientce zaměřit vědomou pozornost do oblasti pánve a zpracovat dávná traumata spojená s bolestivými emocemi. Celostní gynekologie a sexuologie dokáže významně pomoci pacientkám rozpoznat a následně uvolnit a rozpustit negativní pocity, názory a postoje spojené se sexem, pohlavím, pohlavními orgány, tělem a duší. Pocity studu, viny, bezmoci, strachu, odporu, úzkosti, vzteku, nenávisti a dalších intenzivních emocí téměř vždy doprovázejí sexuální nebo funkční problém, protože se „udržují“ vtkáních pánevní oblasti a pohlavních orgánů.

Vaginální akupresura (masáž pánevní oblasti) musí být prováděna velmi jemně a opatrně zkušeným lékařem za přítomnosti třetí osoby, po obdržení souhlasu a nezbytné důvěry ze strany pacientky. Následovat by měla terapie rozhovorem a práce s dalšími celostními existenciálními postupy.

KLÍČOVÁ SLOVA: kvalita života, filosofie, vývoj člověka, celostní medicína, celostní zdraví, urinální inkontinence, vulvodynie, chronická bolest, bolest během pohlavního styku, schopnost dosažení orgasmu, sexualita, etika, vaginální akupresura, DánskoÚVOD

Sexuologie je lékařská specializace zabývající se sexuálními dysfunkcemi. Hlavní průlom v této oblasti přinesli Masters a Johnsonová v polovině minulého století, kteří zmapovali sexuální funkce a dysfunkce u člověka. William Howell Masters (1915–2001) byl gynekolog a Virginia Eshelman Johnsonová (*1925) badatelka na poli psychologie. Spolupráci navázali v roce 1957 za účelem zkoumání lidské sexuality. Ještě před tím, na přelomu 40. a 50. let 20. století, zveřejnil Alfred C. Kinsey (1894–1956) dva průzkumy novodobého sexuálního chování – „Sexuální chování muže“ a „Sexuální chování ženy“, které vytvořily základ pro další práci Masterse a Johnsonové. Místo dotazování lidí na jejich sexuální aktivity, jak to dělal Kinsey, pozorovali Masters a Johnsonová sexuální aktivitu v laboratoři. Vyvinuli nástroje a techniky, které přesně měřily fyzické reakce 700 mužů a žen během masturbace a pohlavního styku. Závěry tohoto průzkumu zveřejnili v knize Human Sexual Response (Lidská sexuální aktivita – pozn. překl. oficiální překlad ze zdroje databáze Národní Knihovny) v roce 1966. Tato kniha byla pozitivně přijata širokou veřejností, přestože byla určena zejména pro lékařskou komunitu, neboť mechanismus sexu byl do té doby tajemstvím. Masters a Johnsonová byli prvními, kdo identifikovali a popsali cyklus lidské sexuální odezvy, který otevřel cestu k efektivnější léčbě sexuálních dysfunkcí a nespokojenosti v oblasti sexu, přičemž sexuální aktivity zde byly prezentovány jako přirozená a zdravá součást lidského chování.

Masters a Johnsonová publikovali následně v roce 1970 knihu Human Sexual Inadequacy (Problematika lidské sexuality), která se zabývá běžnými problémy, jako je např. impotence nebo předčasná ejakulace, a jejich léčením. Tato práce představovala klíčový přínos ve vývoji sexuální terapie a její autoři společně otevřeli kliniku pro léčbu sexuálních dysfunkcí v St. Louis.

CELOSTNÍ SEXUOLOGIE

Za nejpropracovanější teorii sexuality je možné považovat teorii animy a anima (vnitřního muže a ženy) Carla Gustava Junga (1875–1961). Celostní sexuologie vychází zjiž zavedených poznatků zoblasti sexuologie, na které nahlíží z existenciální perspektivy, včetně oblasti existenciálních aspektů týkajících se léčby sexuálních a gynekologických problémů. Existenciální aspekty jsou v této práci nezbytné, protože sexuální a gynekologické problémy jsou příznaky nevyřešených existenciálních problémů, kdy pacientčina vnitřní schopnost léčení svého života, těla a existence není mobilizována. Důvod, proč u některých pacientek nefungují standardní léčebné postupy, není jasný. Často se u nich vyskytují skrytá a velmi závažná traumata způsobená násilím nebo sexuálním zneužíváním vminulosti a tyto negativní emoce jsou zadržovány a soustředěny ve tkáních orgánů pánevní oblasti. Studie z různých západních zemí poukazují na to, že u velké části z přibližně 15 % dívek, které byly sexuálně zneužívány v dětství, se projevují závažné problémy v oblasti pánve již v jejich mladém věku. Sexuální a gynekologické problémy, které není možné léčit standardní terapií, bývají obvykle problémy s přijetím vlastního pohlaví a sexuality, které nemusejí být nutně důsledkem zneužití. Jak již tvrdili Masters a Johnsonová, mohou pramenit z nedostatku láskyplného

přijetí a doteků, které jsou v dětství velmi potřebné. Samozřejmě je důležité zachovat určité hranice, ale stejně tak důležité je, aby dítě pocítilo otcovskou lásku a přijetí, které potřebuje pro zdravý vývoj své dětské a zatím nerozvinuté sexuality.

Lékařům žijícím v době Hippokrata (460–377 př. n. l.) byly tyto nemoci známy a jejich léčba zahrnovala různé fyzické procedury zaměřené na ženské pánevní dno, jako například vykuřování vaginy nebo masáž pánevní oblasti. O důvodech, proč byly tyto metody léčby později zavrženy, se vedou diskuze; někteří autoři se domnívají, že docházelo k sexuálnímu zneužívání žen v rámci lékařské profese kvůli nedostatečné etice práce. Možná se jednalo o politováníhodné selhání v dodržování etických standardů průměrného lékaře v období nástupu současné komerční medicíny, kdy moc a peníze byly často upřednostňovány před péčí o pacienta. V celostní medicíně bývá vztah mezi lékařem a pacientem vždy velmi blízký a etika je jedním z nejdůležitějších témat (viz diskuze). Pokud jde o praxi masáže pánevní oblasti, nacházíme se snad u samé podstaty lékařské etiky, neboť je možné, že právě schopnost pracovat s touto technikou byla pro Hippokrata zásadním důvodem k zavedení velmi přísných pravidel lékařské etiky.

Tradiční techniky vaginální akupresury jsou testovány a vyvíjeny na Výzkumné klinice pro celostní medicínu (Research Clinic for Holistic Medicine) v Kodani a byly projednávány se členy Mezinárodní společnosti pro celostní zdraví (International Society of Holistic Health) a prezentovány na druhé Mezinárodní konferenci celostního zdraví, která se konala ve dnech 20.–24. dubna 2005 v norském Oslu. Komentáře a hodnocení jsou zahrnuty v této práci.

Mnoho chronických pacientů potřebuje pro dosažení zlepšení svého stavu celostní existenciální léčbu nebo celistvou léčbu člověka na nejhlubší úrovni jeho existence. Proto si předtím, než budeme pokračovat, přiblížíme koncepci celostní medicíny a existenciální léčby.

ZÁKLAD PRO KLINICKOU CELOSTNÍ MEDICÍNU

Teorie životního poslání je založena na filosofii vycházející z toho, že každý má v životě nějaký cíl nebo talent. Štěstí přichází ve chvíli, kdy žijeme v souladu s tímto cílem a úspěšně v životě rozvíjíme svůj vrozený talent. Aby to bylo možné, je zapotřebí dosáhnout ve vývoji své osobnosti tzv. přirozeného stavu nebo stavu, kdy člověk zná sám sebe a vynakládá veškeré své úsilí k dosažení toho, co je pro něj nejdůležitější. Teorie talentu uvádí, že v životě máme tři hlavní talenty – cíl, vědomí a gender. V kontextu této práce je možné tyto tři aspekty pojmenovat jednoduše láska, síla a sex. Gender a sexualita jsou zásadní aspekty lidské existence, které musí být ve zdravém, přirozeném a nepotlačeném stavu, aby mohl člověk žít a fungovat přirozeně a v plné síle.

Celostní procesní teorie léčby a s ní související teorie salutogeneze, smyslu života a kvality života dospěly k závěru, že návrat k přirozenému stavu bytí je možný, kdykoli se člověk dostane ke zdrojům potřebným pro existenciální léčbu. Tyto zdroje představují podporu na rovině uvědomování si, respektu, péče, uznání a

přijetí, společně s podporou a zpracováváním na rovině vnímání a pocitů, porozumění a oproštění se od negativních postojů a přesvědčení.

Nezbytnými podmínkami pro realizaci celostní léčby jsou důvěra a úmysl léčbu uskutečnit. Existenciální léčba nepředstavuje lokální léčbu tkáně, ale celistvou léčbu člověka, díky níž si začne více uvědomovat sám sebe a své potřeby, bude sebevědomější a více milující. Tím, že se oprostí od svých negativních postojů a názorů, vrátí se k zodpovědnější existenciální pozici se zlepšenou kvalitou života. Filosofická změna, která se odehrává včlověku, který prochází procesem léčby, představuje často posun kupřednostňování konfrontací s obtížnými problémy a výzvami místo vyhýbání se jim. Člověk, který se stane šťastnějším a sebevědomějším, se často také stává zdravějším, talentovanějším a schopnějším zvládat náročné životní situace.

Sexuální problémy se objevují ve čtyřech hlavních formách: jako nedostatek sexuální touhy, nedostatek vzrušení a potence, bolest a nepříjemné pocity při pohlavním styku, a neschopnost dosažení orgasmu. Celostní přístup v klinické sexuologické léčbě umožňuje nalézt a odstranit negativní přesvědčení, potlačování lásky a nedostatek rozhodnosti a odhodlání v životě, které jsou podle všeho jádrem problémů spojených se vzrušením, potencí a bolestí při potlačeném genderu a sexualitě. Zdá se, že teorie talentu je významná pro porozumění lidské sexualitě. Je velmi důležité nezaměřovat se na pohlaví a genitálie za účelem porozumění pacientčiným sexuálním problémům, protože mnoho problémů souvisejících se sexualitou je možné vyřešit na celoosobnostní úrovni. Nicméně stejně tak, jako je důležité se nesoustředit na zmíněnou oblast, je rovněž zásadní neopomíjet tělo a pocity s ním spojené. Stud, vina, pocit bezmoci, strach a další silné emoce jsou téměř vždy významnou součástí sexuálního problému.

VAGINÁLNÍ AKUPRESURA

Tisíce žen trpí problémy spojenými s oblastí pánve a orgány, které jsou v ní uloženy – nejčastěji se jedná o problémy s pohlavními orgány, močovými cestami, pohybovým systémem a střevy. Další velká skupina pacientek má „neanatomické“ bolesti voblasti pánve a nepříjemné pocity pravděpodobně psychosomatického původu, které se obvykle velmi obtížně léčí biomedicínou, ale které naopak lépe reagují na psychosomatickou léčbu. Proto nutně potřebujeme nové léčebné nástroje a metody pro tuto širokou škálu problémů – od urinální inkontinence, krvácení a hormonálních poruch, přes nechtěnou bezdětnost, sexuální problémy, jako je bolest při pohlavním styku, primární vulvodynie nebo nízká schopnost cítit sexuální touhu, potěšení, sexuální vzrušení a/nebo dosahovat sexuálního vyvrcholení, až po nezánětlivé bolesti v perineální a anální oblasti, vznikající z neznámých příčin (primární svědění). Z pohledu celostní medicíny jsou tyto problémy často způsobeny nevyřešenými citovými problémy, které byly potlačeny a jsou zadržovány v orgánech pánevního dna. Citové problémy souvisejí s negativními postoji k sobě samým, ke svému pohlaví, tělu, orgánům a sexualitě.

Z klinické praxe na Výzkumné klinice pro celostní medicínu (Research Clinic for Holistic Medicine) v Kodani, kde se metodami celostní sexuologie (přijetí skrze dotek a v případě nutnosti také vaginální akupresurou) léčí 20 pacientek s 10 různými výše zmíněnými problémy, vyplývá, že takové problémy je možné úspěšně vyřešit prostřednictvím léčby starých zranění na těle i duši pomocí celostní existenciální, gynekologické a sexuologické terapie. Průběh léčby zahrnuje stejně jako u ostatních celostních terapií tři základní kroky, které lze shrnout slovy: cítit, pochopit a nechat odeznít. Nejprve je potřeba znovu procítit potlačené emoce – tuto fázi nazýváme „vkládání pocitů do těla“. Potom by měla pacientka nalézt slova, resp. vyjádřit své pocity slovy a porozumět tomu, odkud problémy pocházejí – tomu říkáme „vkládání slov do pocitů“. V neposlední řadě by měl člověk podstupující tuto terapii nechat odeznít negativní postoje a rozhodnutí, které byly spojovány s traumatem – tato fáze se nazývá „vkládání vědomí do slov“. V klinické praxi používáme terapeutickou stupnici, která nám dává jistotu, že nepřistupujeme k invazivnějším a potenciálně riskantnějším technikám, než je nutné. Vaginální akupresura vždy navazuje na předchozí sezení, při nichž je používána terapie přijetí skrze práci s dotekem, a ta opět následují až po sezeních na úrovni emoční léčby, důvěry a podpory, a vždy přistupuje k pacientce s „láskou a péčí“. Tato stupnice se také používá v Severské škole celostní medicíny (Nordic School of Holistic Medicine) jako pomůcka pro výcvik celostních lékařů v používání technik a nástrojů celostní medicíny.

Obrázek 1: Terapeutická stupnice celostní medicíny. Při terapii, a stejně tak i při výcviku terapeutů, je potřeba dokončit nižší stupeň, aby se mohlo přistoupit k vyššímu stupni. Upozorňujeme, že vaginální akupresura představuje na této stupnici osmiúrovňovou techniku. Úroveň 8 je nejnáročnější úrovní v moderní praxi celostní medicíny. Většina celostních terapeutů pracuje na úrovni 3 a 4, a většina problémů souvisejících se zdravím, kvalitou života a seberealizací je možné na této úrovni vyřešit.

Úroveň 1 Úroveň 2 Úroveň 3 Úroveň 4 Úroveň 5 Úroveň 6 Úroveň 7 Úroveň 8 Úroveň 9

Láska Důvěra Podpora Emoční léčba Sociální léčba Duchovní léčba Informační léčba (práce s energií) Existenciální léčba Transformační terapie ega

Úroveň 10 Techniky překračování hranic

Toto umění celoživotní léčby (zlepšování zdraví, kvality života a seberealizace v jednom integrovaném celku) je dobře známé a bylo popsáno v souboru spisů datovaných od počátků lékařské vědy na ostrově Kos kolem roku 300 př. n. l. pod názvem Hippokratovská sbírka (Corpus Hippocraticum). Hippokratés (460–377 př. n. l.) byl považován za nejlepšího lékaře své doby a otce prvního vědeckého systému celostní léčby, který byl popsán v mnoha knihách. Je zajímavé, že masáž pánevní oblasti skrze příslušné otvory byla uznávanou metodou již ve starém Řecku a praktikovala se po staletí v celé Evropě. To vyžadovalo velice přísnou lékařskou etiku, kterou zavedl Hippocratés pravděpodobně s cílem, jak již bylo výše zmíněno, aby mohl on sám i mnoho jeho žáků tuto terapii praktikovat. Masáž pánevní oblasti ženy skrze vaginu a anální otvor umožňovala mimo jiné léčit narušený energetický systém u žen, známý jako nemoc s názvem „hysterie“ z řeckého slova hystera – děloha. Léčba byla rozšířená ve většině západního světa až do průmyslové revoluce, kdy byla zavržena jako pornografická, a tudíž už nepřijatelná léčebná metoda.

Po sexuální revoluci v 60. a 70. letech 20. století máme nyní uvolněnější postoj k tělu a sexualitě a někteří terapeuti opět pracují s tímto typem vaginální a anální terapie, přičemž využívají buď svých rukou k léčení sexuálních a jiných problémů, nebo vibrující náhrady penisu („vibrátoru“) k léčení inkontinence nebo problémů sorgasmem. Podle dánské fyzioterapeutky Birgitte Bondové může jedno až šest sezení s vibrátorem pomoci ženám trpícím inkontinencí, kterým nepomohl standardní program cvičení se svaly pánevního dna. Důvodem k použití vibrátoru bývá skutečnost, že se ženy nejsou schopné spojit se svou vlastní pánví, protože „nedokážou najít své pánevní dno“, a to pravděpodobně z důvodu, že zcela vyřadily některé pánevní struktury z vnitřního vnímání svého vlastního těla.

Existuje několik různých druhů masáže pánevní oblasti/vaginální akupresury (viz Tabulka 1), které se používají pro různé účely a jsou podpořeny mnoha filosofiemi pojednávajícími o jejich mechanismech. Snahou většiny terapeutů je zvýšit energii v energetických drahách těla podle čínského systému, a odsud pochází i název „vaginální akupresura“ pro tuto techniku, která se často používá k léčbě chronických bolestí v oblasti pánve nebo genitálií a velmi nepříjemných, pravidelně se opakujících infekcí močového systému. Jiní terapeuti záměrně uvolňují sexuální energii pomocí technik sexuální stimulace, vycházejících ze staré indiánské tantrické tradice, s cílem naučit ženy ovládat a řídit svou sexuální energii. Považujeme za nezbytné zde zmínit, že lékař by se za žádných okolností neměl pokoušet stimulovat ženu k orgasmu, aby nedošlo ke vzniku sexuální situace. Další terapeuti pracují s konfrontační terapií, kterou využívají k léčbě traumat z incestu a znásilnění a kombinují ji s bioenergetickým systémem Lowena, Reichovou sexuální terapií a principy gestalt terapie, aby docílili uvolnění všech negativních emocí a dalších problémů způsobených předchozím sexuálním násilím či citovou deprivací. Na naší klinice v Kodani se nám také osvědčilo pomáhat ženám s léčením problému, kterému říkáme „oddělení sexu od lásky“, tj. kdy mají dva

partnery, jednoho na sex a jednoho na lásku, a jsou nešťastné, že nemůžou zažívat lásku i sex s jedním člověkem.

Všechny výše zmíněné postupy mají společné to, že se snaží pomoci pacientkám rozpoznat souvislosti mezi napětím a bloky v pánevní oblasti a souběžnými procesy narušujícími jejich život. Když se pacientkám podaří se vyrovnat s potlačenými bolestivými pocity, které je vyvolaly, vytvoří si nový a pozitivnější přístup k životu, lásce, citům a sexualitě.

Je zřejmé, že jednotlivé prvky vaginální akupresury se musí přizpůsobit potřebám pacientky. Pacientka s chronickým zánětem močového měchýře by měla být léčena odlišnou metodou terapie než pacientka s chronickými bolestmi v pánevní oblasti nebo v pohlavních orgánech (primární vulvodynie). Důležité je vždy zvolit nižší úroveň léčby, která může vyřešit daný problém, a vyzkoušet nejprve tu nejcitlivější zdostupných metod, než se přistoupí kpoužití méně „příjemné“ metody. Ke zmírnění části potíží doporučujeme jednoduchou léčbu antibiotiky, a teprve u problémů, které není možné efektivně léčit tímto způsobem, by měla být použita emočně náročná vaginální akupresura – s výjimkou případů, kdy pacientka nechce užívat léky z osobních, politických, náboženských nebo jiných důvodů. Pokud je lékař přesvědčen o obdobných účincích více různých metod léčby, měl by vždy pacientku informovat o alternativách léčby a respektovat její volbu. Celostní existenciální terapie obvykle vyžaduje náročnější výkon ze strany lékaře za – ve výsledku – nižší finanční obnos ze strany pacienta, protože celostní existenciální terapie řeší zdravotní problémy často natrvalo.

TABULKA 1 Různé formy tradiční masáže pánevní oblasti/vaginální akupresury podle hlavních emočních problémů*

Převládající emoční   problém Způsob terapie Odpovídající čakra Hlavní inspirace
Úzkost, nejistota

Fyzická bolest související s  ledvinami, močovými cestami a střevy

Inkontinence,   stud

Vaginální akupresura, masáž   pánevní oblasti

Práce s energetickými dráhami   těla

Použití vibrátoru

Kořenová

 

Kořenová, všechny

Kořenová, Hara

Čínská medicína

 

Hippokratova medicína

Moderní   sexuologie

Sexuální a hormonální   problémy

Bolest během pohlavního styku

Problémy se sexuální touhou, radostí, vzrušením a orgasmem, stud

Nízké sebevědomí

Problémy s polaritou

Práce se sexuální   energií

Masáž pánevní oblasti a anální masáž/vaginální a anální akupresura

Použití vibrátoru

Zvyšování energie   v energetických kruzích

Hara, kořenová

 

Hara, kořenová

Hara, všechny

 

Hippokratova medicína, Indiánská tantrická tradice, čínská medicína

Moderní sexuologie, Jungova   teorie animy a anima

 

Problémy ve vztazích

Problémy s muži   po incestu, znásilnění nebo jiném násilí, nenávist, vztek, stud, pocity viny

Masáž pánevní oblasti a   anální masáž/vaginální a anální akupresura

Řízené sexuální   zneužívání

Solar plexus

Solar plexus, všechny

Solar plexus

Hippokratova medicína, čínská   medicína

Gestalt terapie

Problémy se začleněním se do   společnosti

Láska a sexualita

„Oddělení sexu od lásky“,   cizoložství

Prostituce,   sexuální dominance/submisivita

Masáž pánevní oblasti a   anální masáž/vaginální akupresura

Přímá sexuální stimulace

Využití her se   simulacemi různých rolí

Srdeční, kořenová, Hara

 

Hara, srdeční, třetí oko

Srdeční, všechny

Hippokratova medicína, čínská   medicína

Indiánská tantrická tradice

Gestalt terapie

 

*Terapie by měla být vždy doprovázena důkladnou terapií rozhovorem pro úplnou integraci a praxe by měla odpovídat etickým standardům (viz text). Zajímavostí je, že jak klasická západní medicína, tak čínská medicína a indická medicína používají příbuzné techniky.

Pokud je možné sexuální problém vyřešit pouhým přijetím těla, není důvod přistupovat k práci s pohlavními orgány. Pokud je k vyřešení problému dostačující přijetí skrze vnější část pohlaví, není důvod se věnovat vnitřku vaginy. Pocity viny a studu, které jsou příčinou problému, mohou být často vyřešeny jednodušším postupem, který nazýváme „přijetí skrze dotek“, a v takovém případě by bylo neetické začínat s vaginální akupresurou. Pokud je možné problém vyřešit pomocí terapie rozhovorem, dotýkání se pohlaví by bylo neetické. V každém případě je nutné, aby lékař jednal podle svého nejlepšího úsudku. Medicína bude vždycky uměním a pouze kvalifikovaný odborník ví, který nástroj v kterém případě použít, neboť jak intuice, tak zkušenost jsou nedílnou součástí jeho rozhodování.

TECHNIKA VAGINÁLNÍ AKUPRESURY

Vaginální akupresura je v podstatě velmi jednoduchá metoda, protože odpovídá explorativní fázi klasického vyšetření pánevní oblasti s tím rozdílem, že jejím smyslem není vyšetření, ale léčba. Vaginální akupresura se provádí ženě ležící na vyšetřovacím stole v uvolněné poloze umožňující volný průchod do vaginy (viz Obrázek 2). Lékař zavede do vaginy jeden nebo dva prsty a vyvíjí systematický tlak na bolestivá a ztuhlá místa v pánevní oblasti. Většina orgánů je pro zkušeného terapeuta snadno přístupná. Poloha lékařovy ruky by měla být taková, aby se dotýkala pouze míst, kterých se dotýkat má (je důležité, aby se nechtěně nedotýkala klitorisu). Vyvíjený tlak by měl být přiměřený situaci tak, aby byl optimalizován terapeutický účinek, jak popisuje Marion Rosenová. Rozhodnutí o použití této metody terapie na celostní lékařské klinice by mělo vždy vycházet z lékařova posouzení pacientčiny potřeby doteku uvnitř pánevní oblasti. Terapie by se měla účastnit zdravotní sestra nebo jiná osoba, která by měla být pacientce oporou.

Obrázek 2. Sexuální léčba skrze vaginu pomocí vyvíjení tlaku na tkáně a pomáhání pacientce rozpoznat a zpracovat potlačené pocity a stará traumata zadržovaná orgány pánve. Do vaginy se zavede jeden nebo dva prsty a postupně se systematicky procházejí všechna místa pánevní oblasti. Pacientka je zvána, aby uvolnila potlačené pocity zadržované v tkáních orgánů pánve, a ty jsou následně zpracovávány s využitím celostní existenciální terapie.

Je důležité si uvědomit, že metoda vaginální akupresury je shodná s explorativní částí standardního gynekologického vyšetření oblasti pánve, ale v tomto případě je celý postup prováděný tak pomalu, že ženě umožňuje vnímat pocity zadržované v různých tkáních, které prostřednictvím doteku lékař uvolňuje. Tato technika může být používána v kombinaci s vyšetřením oblasti pánve, a protože žena bude při vyšetření vaginy vždy vnímat nějaké pocity, vyplývá z toho, že každé vyšetření pánevní oblasti v sobě nese i prvek vaginální akupresury. Probouzení nepříjemných pocitů je pro ženu často emočně velmi bolestivé, a pokud na to lékař/gynekolog nebere zřetel, stává se pro ženu standardní vyšetření pánevní oblasti velmi obtížné, což mnoho žen také skutečně zažívá. Pouhé opomíjení skutečnosti, že žena je živoucí lidská bytost, která emočně reaguje na vyšetření pánevní oblasti, nepomůže ženě v tom, aby tyto pocity neprožívala.

ETICKÉ ASPEKTY

Metoda vaginální akupresury by měla být prováděna v souladu s etickými standardy. Celostní sexuologické postupy jsou odvozeny z celostní existenciální terapie (která zahrnuje reparenting, masáže a práci s tělem), terapie rozhovorem, filosofického výcviku, existenciální léčby v průběhu spontánní regrese k bolestivým životním zážitkům (gestalty) a blízké intimity bez jakéhokoli sexuálního podtextu.

V psychologii, psychiatrii a existenciální psychoterapii je dotek často přípustný, ale vždy by měl být dodržován dostatečný odstup mezi terapeutem a klientem, terapeut i klient by měli být oblečeni a rovněž se pro zachování co nejformálnějšího a nejkorektnějšího vztahu mezi terapeutem a klientem doporučuje, aby se

neoslovovali křestním jménem. Důvodem pro tento odstup je vytvoření bezpečného prostoru, který vylučuje riziko, že by psychoterapeutické sezení směřovalo k sexuálním situacím. V původní Hippokratově medicíně, a stejně tak i v moderní celostní existenciální terapii, není vytvoření takovéhoto bezpečného prostoru možné z důvodu souběžné práce se všemi rozměry lidské existence, od terapeutického doteku na fyzickém těle, přes pocity, myšlenky, až po sexualitu a duchovnost. Již od dob Hippokrata je základním pravidlem, že lékař je povinen ovládat své chování a nezneužívat své pacienty. Pacienti podstupující celostní existenciální a sexuologickou terapii často trpí chronickými onemocněními a jejich situace je obvykle velmi neutěšená, neboť mnozí z nich nejsou schopni již po mnoho let fungovat v běžném životě nebo trpí obtížemi, na které není známá žádná efektivní biomedicínská léčba.

Primárním cílem celostní existenciální terapie je zlepšení kvality života; sekundárním cílem je zlepšení zdraví a schopnosti seberealizace. Závažné potíže pacientů a chronicita těchto potíží je to, co eticky opodstatňuje použití přímějších, intimnějších a intenzivnějších metod v celostní existenciální terapii, která souhrnně integruje mnoho různých terapeutických prvků a pracuje současně na mnoha úrovních pacientova života a osobnosti. Celostní sexuologie je celostní existenciální terapie přenesená na pole sexuologie. Podle všeobecného etického pravidla platí, že vše, co neškodí a může v konečném důsledku pacientovi pomoci, je povoleno („především neuškodit“). Podle Yaloma je důležitým aspektem terapie kreativní přístup lékaře, který v praxi předpokládá uplatnění inovativního přístupu v léčbě u každého pacienta. K tomu, aby mohl/a celostní sexuolog/žka praktikovat sexuologickou techniku vaginální akupresury, musí nejen dokonale ovládat své chování, ale rovněž své sexuální vzrušení, aby se zabránilo riziku přeměny terapeutického sezení v sexuální aktivitu. Většina lékařů je schopna provést klasické vyšetření pánevní oblasti po standardní univerzitní průpravě, ale vaginální akupresuru, o které tato práce pojednává, je možné provádět pouze po dlouhodobém výcviku a supervizi, aby bylo dosaženo patřičné úrovně, na které lze tuto metodu praktikovat.

Při léčbě touto terapií se mohou objevit vedlejší účinky jako bolest pohlavních orgánů a rozmrzelost, které jsou důsledkem pozvolného vyplavování a zpracovávání potlačených bolestivých emocí. Byli jsme svědky takzvané akutní psychózy, kdy se jedna zneužívaná žena vyrovnávala se svými nejbolestivějšími zážitky, nicméně zotavila se za několik dní bez nutnosti užívání jakýchkoli léků a tato zkušenost pro ni představovala nedílnou součást léčebného procesu. Jednalo se v podstatě o terapeutický průlom v její léčbě. Vzhledem k tomu, že se pacientka může cítit zneužita z důvodu možného přenosu, je nesmírně důležité si o tomto problému otevřeně promluvit, aby se takové situaci zabránilo. Doporučujeme být v kontaktu s pacientkou nebo ji sledovat po dobu 1–5 let, aby se předešlo jakýmkoli dlouhodobým negativním následkům léčby, případně aby se tyto následky řešily. I přes zmíněné problémy, které mohou při terapii nastat, se potvrdilo, že léčba metodami celostní existenciální terapie s využitím techniky vaginální akupresury je pro pacientky velmi prospěšná a cenná.

PŘÍPADOVÁ STUDIE

Následující případová studie z Výzkumné kliniky pro celostní medicínu (Research Clinic for Holistic Medicine) v Kodani a také příběh Anny nás přiměl k inovaci metody vaginální akupresury. Tímto ukázkovým příkladem byla pacientka léčící se s rakovinou, které terapeutická léčba nepomohla, ačkoli jí byla po několik měsíců aplikována úroveň 1–7 na terapeutické stupnici (viz Obrázek 1), a místo abychom to vzdali (S. V. a B. C.), přidali jsme techniku vaginální akupresury 8. úrovně. Pacientka se stala součástí našeho projektu, v němž jsme se snažili vyvolat spontánní remise metastatické rakoviny. Pacientka se rozhodla nepodstoupit chirurgický zákrok, chemoterapii nebo radioterapii, protože nebyla spokojena s nižší než 30% šancí na přežití nemoci s biomedicínskou léčbou (tuto možnost jí dali na oddělení onkologie v Univerzitním lékařském centru, kde jí rakovinu diagnostikovali a následně nabídli léčbu).

Žena, 39 let, mnohočetná sexuální traumata z dětství a nyní metastatická rakovina prsu (výňatek z našeho záznamu)

20. sezení na naší klinice: Soudě podle velikosti nádorů se rakovina neléčí. Její nádory v pravém prsu a podpaží stále rostou. Pacientku je pozoruhodně obtížné zapojit do léčebného procesu, pravděpodobně z důvodu, že její potlačená emoční zranění, způsobená sexuálními traumaty z dětství, jsou neobvykle hluboká. Dohodli jsme se, že se ji s použitím nástrojů další terapeutické úrovně pokusíme vrátit zpátky do traumatu hromadného znásilnění z jejího mládí. Po písemném souhlasu jsme přistoupili k technice vaginální akupresury. Zkombinovali jsme úroveň 5 terapeutické stupnice s úrovní 8 a pro lepší podporu zajistili více zdravotních sester. Bezprostředně po vstupu do vaginy se pacientka přenesla do situace, v níž byla znásilňována, a prošla nesnesitelným emočním utrpením, se kterým se jí tentokrát podařilo vyrovnat. Poprvé byla schopna se vyrovnat s tím, co se jí stalo, na emoční úrovni. Terapie rozhovorem.

Po výše popsaném sezení následovalo dalších několik sezení integrativní terapie rozhovorem. Pacientka byla poprvé během své léčby schopna se zapojit do celostního léčebného procesu. Nekontrolovaný růst jejího nádoru se po výše popsaném sezení zastavil. Zdálo se, že existuje souvislost mezi emoční bolestí z traumatu ze znásilnění a růstem nádoru (která je v souladu s celostní teorií o vzniku a léčení rakoviny). V tomto případě se díky technice vaginální akupresury podařilo to, čeho nebylo možné dosáhnout méně intenzivnějšími nástroji celostní medicíny. Vaginální akupresura pacientce umožnila znovu prožít dávnou emoční bolest, pomohla jí, se s ní vyrovnat, a tím i vyléčit její problémy a možná také její rakovinu. Pokud se jí podaří zvítězit nad rakovinou, zdá se, že toto sezení bylo zlomovým okamžikem její léčby. Sledovali jsme ji po následující tři měsíce a cítila se dobře, ale pak se rozhodla přestěhovat do Jižní Ameriky a začít tam nový život, takže jsme s ní ztratili kontakt.

DISKUZE O ETICKÝCH ÚVAHÁCH

Při veškeré práci na poli klinické celostní medicíny hraje etika nejvýznamnější roli, a ve chvíli, kdy lékař zavede svůj prst do pacientčiny vaginy s léčebným záměrem, ocitáme se v jedné z nejkritičtějších situací. Hippokratés říkal: „Především neuškodit“, a vaginální akupresura je potenciálně nesmírně riskantní a považujeme ji za jednu z nejnáročnějších technik celostní medicíny, kterou se lze naučit. Před započetím terapie je potřeba pečlivě zvážit tři aspekty lékařova přístupu:

● Jaký je záměr léčby? Může být výsledku dosaženo i jinými metodami? Disponuje lékař odpovídajícími dovednostmi, aby byl schopen vést tuto terapii? Dala k této terapii pacientka písemný souhlas? Byla pacientka podrobně obeznámena se všemi postupy a kroky terapie, aby přesně věděla, co může očekávat? Byla provedena veškerá preventivní opatření, která by zabránila tomu, aby mohlo být později vyšetření interpretováno jako znásilnění pacientky? Má lékař patřičné pojištění pro tento druh práce?

● Během terapie je nesmírně důležité, aby lékař zůstal v kontaktu s pacientkou po celou dobu průběhu terapie – lékař by se měl pacientce dívat přirozeně a nenuceně do očí, a tím ji ujistit, že vše probíhá tak, jak má. Zdravotní sestra by měla být pro pacientku potřebnou oporou. Vyváženost a kontakt jsou klíčová slova pro hladký a bezproblémový průběh terapie. Pokud pacientka prožívá emoční bolesti, je nutné na tuto situaci reagovat odpovídajícím způsobem; pokud se pacientka nechtěně sexuálně vzruší, lékař/ka musí být náležitě vyškolen/a, aby byl/a schopen/na situaci zvládnout, aniž by se sám/sama sexuálně vzrušil/a. Lékař/ka musí být vyškolen/a, aby byl/a schopen/na ovládat svou sexualitu do té míry, že léčba pacientky je jediným zaměřením jeho/její pozornosti a vaginální akupresura musí být prováděna za patřičné supervize.

● Účinek terapie by měl být vždy měřen. Krátký dotazník týkající se kvality života a zdraví jako např. QOL1 a QOL5 je při této terapii nutností a pacientky by ho měly vyplnit před terapií, po ní a pak ještě s několikaletým odstupem po ukončení terapie – a to z toho důvodu, aby si lékař mohl být jistý, že skutečně pacientce pomáhá, jak z krátkodobého, tak i z dlouhodobého hlediska. Je snadné se domnívat, že terapie byla úspěšná bezprostředně po jejím skončení, ale důležité je také zjistit, zda terapie pacientce pomohla i z dlouhodobé perspektivy. Po každém sezení by se mělo s pacientkou podrobně prodiskutovat, co se během terapie stalo, a vztah mezi pacientkou a terapeutem by se měl vyjasnit pokaždé, když se v něm objeví nějaký emoční problém nebo dojde k retrakci.

Vždy by se měla brát na vědomí skutečnost, že celostní existenciální terapie a léčba není tak úplně technika, ale spíše dar péče nebo, v podstatě, láska a obětavá podpora pacientů. Dotýkání se pohlavních orgánů pacientů se záměrem (sexuální) léčby nemůže být úspěšné bez propojení s hlubokou láskyplnou péčí a vysokým etickým standardem. Jinými slovy řečeno, pouze lékař, který je schopen dávat ze srdce láskyplnou péči je schopen se dotýkat pacientů v zájmu toho, aby je léčil. Bez lásky, důvěry a obětavé podpory tato terapie nemůže fungovat.

Při celostní sexuologické práci by měl lékař k pacientům přistupovat vždy s lidským cítěním. Lékař věnující se tomuto druhu práce bude konfrontován s obavami a pochybnostmi, a v okamžiku, kdy bude otevírat jedno z nejtvrdších tabu medicínského světa – sex, by měl být velmi obezřetný a uvědomělý. Dotýkání se ženských intimních partií v jiném kontextu než za účelem vyšetření pánevní oblasti je přijímáno s velmi silnou nevolí. Nebyl zde žádný reálný prostor pro to, co jsme intuitivně považovali za nesmírně důležité, tj. podporu žen ve chvílích, kdy jsou konfrontovány se svými emocemi, které mají uloženy ve svých nejintimnějších částech těla – v orgánech pánevní oblasti.

To je impulsem k zamyšlení se nad skutečností, že existují alternativní terapeuti, kteří nabízejí služby „vaginální akupresury“, a ta je stále častěji praktikována a přijímána (např. v Dánsku). Tito terapeuti si založili živnost na masírování akupresurních bodů ve vaginách žen, které obvykle trpí nedostatkem sexuální touhy a urinální inkontinencí. Zdá se, že tyto terapie jsou populární, hlásí překvapivě nízký počet vedlejších účinků, ale my jsme přesvědčeni o tom, že podobné terapie jsou účinnější, pokud je provádí vzdělaný, vyškolený a prověřený zdravotnický odborník, nejlépe lékař.

Je zřejmé, že my jakožto lékaři bojujeme s naší všeobecně rozšířenou hrůzou ze sexu ve společnosti a obzvláště v celém zdravotnictví. Lze totiž usuzovat, že pokud zablokované a traumatizované oblasti obecně reagují na dotek nebo přikládání rukou pozitivně, není až tak překvapivé, že sexuální oblasti reagují obdobně. Pokud je zajištěno, že pacientka má nad situací plnou kontrolu, není zneužívána a mezi ní a terapeutem nedojde k žádné formě sexuálního styku (jinými slovy – terapeut ji nesvede nebo nevmanipuluje do sexuálního vztahu, který vnímáme jako „profesionální incest“ a neakceptovatelný trestný čin), věříme, že taková léčba nemůže být neetická. Důležité je, aby byl lékař schopen svou pacientku plně podpořit, a to i v sexuální oblasti.

Tématu etiky je v lékařských kruzích přikládána maximální důležitost již od doby Hippokrata (460–377 př. n. l.), a kdykoli lékař přichází do přímého kontaktu s pacientem, je nezbytné brát v úvahu etický aspekt tohoto kroku. Jak bylo v Hippokratových spisech často zmiňováno, pro lékaře by měla být léčba pacienta jeho jediným záměrem a cílem. Pokud je záměr lékaře naprosto čistý a vychází z hloubi jeho odborných znalostí za účelem léčby pacienta, jeho života a lidské existence (a s tímto záměrem přistupuje i k doteku na jakékoli části pacientova těla, včetně pohlavních orgánů), potom jsme přesvědčeni o tom, že léčba je vsouladu setickým kodexem. Tento druh odborné kvalifikace je kvalifikace zkušeného celostního lékaře/ky, který/á může svého pacienta dovést do stavu vědomí, který je nám známý jako proces salutogeneze nebo celostní existenciální léčby. Domníváme se, stejně jako Hippokratés, že etika lékaře je přímo úměrná výsledkům jeho práce s pacienty. Pouze nejčistší záměry mohou přinést vynikající výsledky.

Jsme přesvědčeni o tom, že technika vaginální akupresury a na ni navazující existenciální terapie rozhovorem a práce s dalšími existenciálními postupy je dostačující pro zahájení procesu celostní léčby pánevní oblasti a s ní souvisejících sexuálních potíží. Následujícím logickým krokem v našem výzkumu je

podrobení celostních metod, které jsme vyvinuli, řízenému klinickému testování, kde – jak se domníváme – se uplatní kvadrátní křivkový model (square curve paradigm).

Tuto diskuzi ukončeme vážným varováním. Mnoho (23 %) obětí incestu se cítilo během terapie svým terapeutem zneužíváno a často se u nich tento pocit objevil až dlouhou dobu po skončení terapie. Dochází ktomu pravděpodobně vdůsledku psychické reorientace, která je nezbytná kopakovanému potlačení bolestivých emocí znovu vyvstávajících během terapie, ale která není na konci terapie dostatečně integrována. Je nesmírně důležité kontaktovat pacientky dostatečně dlouhou dobu po skončení terapie a ujistit se, že v nich nenarůstají tyto pocity, které by uškodily jak jim samotným, tak lékaři. Protože se tato zkušenost objevuje u obětí incestu, je velmi důležité, aby všechna traumata provázející incest byla zpracována a vyřešena před ukončením terapie. Rovněž je důležité, aby pacientka souhlasila s tím, že bude pokračovat v terapii do té doby, než k tomuto důkladnému zpracování dojde. Doporučujeme, aby se délka terapie pohybovala kolem 2 let a aby lékař následně sledoval pacientky po dobu 5 let od skončení terapie a vyvaroval se tak nečekaných obvinění ze sexuálního zneužívání.

ZÁVĚR

Masáž pánevní oblasti nebo vaginální akupresura je technika práce s tělem, která je podle všeho používána již od dob Hippokrata. Byla však prohlášena za pornografickou a po celé století zavrhována, nicméně se zdá být stále velmi potřebná k léčbě chronických pacientek, u nichž se neosvědčila standardní léčba a které trpí širokou škálou problémů souvisejících soblastní pánve: urinální inkontinencí, napětím, chronickými bolestmi a celou řadou sexuálních problémů.

Opodstatněním praxe vaginální akupresury je skutečnost, že tato metoda dokáže pacientkám pomoci se vyrovnat se starými bolestivými emocemi, které jsou zadržovány v tkáních orgánů pánevní oblasti, a rozpoznat a nechat odeznít negativní postoje a rozhodnutí spojené s traumatickými životními událostmi. Tato technika je cestou k osvobození pacientek a jejich pánevní oblasti od potlačených pocitů, lásky a smyslu života. Když pacientky pocítí své potlačené emoce, porozumí jejich sdělení a osvobodí se od negativních postojů, které je zapříčinily, vyléčí tak svou lidskou existenci po všech stránkách, včetně těla, jeho orgánů, energie a sexuality.

Etické aspekty hrají v celostní sexuologii opravdu zásadní roli. Pokud lékaři na pacientce skutečně záleží, získá si její důvěru a je pro ni maximální oporou, a pokud je zajištěno, že pacientka má nad celým procesem léčby kontrolu a není žádným způsobem zneužívána, nemůže být taková terapie neetická. Lékař je samozřejmě povinen se řídit etickými pravidly země, v níž vykonává svou praxi, a v mnoha zemích jsou vůči takovéto celostní lékařské praxi nařízena jistá omezení. Je potřeba si uvědomit, že přímý kontakt s pacientkou není a v žádném případě by neměl být sexuálního rázu. Nejdůležitější kvalifikace, kterou by

měl lékař vyškolený v oblasti celostní medicíny a práce s tělem mít, je schopnost ovládat svůj vlastní záměr a úroveň sexuálního vzrušení do té míry, aby nikdy nevznikla sexuální situace.

Protože se u jedné třetiny pacientek vyskytuje problém související se sexem nebo genderem, je pro celostního lékaře/ku důležité, aby byl/a schopen/na plně podpořit svou pacientku, včetně podpory v sexuální oblasti. Vaginální akupresura se zdá být cenným nástrojem pomáhajícím mnoha ženám, nicméně je zde potřebné provést další výzkum, který potvrdí jeho klinickou hodnotu. Každé vyšetření pánevního dna v sobě nese určitý prvek vaginální akupresury a vyšetřující lékař by si měl být vždy vědom přítomnosti potlačených pocitů, které se touto technikou uvolňují. Pokud lékař nevěnuje pozornost emočním zraněním, které žena při vyšetření pánevní oblasti znovu prožívá, toto vyšetření se pro ni bude stávat stále více traumatizujícím, až ho postupně začne nenávidět – a tato zkušenost bohužel bývá běžnou součástí života každé moderní ženy. Proto doporučujeme, aby se každý lékař dobře obeznámil s metodou vaginální akupresury.

2013 © Sexologicalbodywork.cz